Člověk míní, život mění...Určitě to taky znáte. V době, kdy jsem se měla rozhodnout, co budu dělat, jsem neměla ani tušení, čím že bych to vlastně chtěla být. A tak jako spousta ostatních v tom věku jsem šla tam, kam šla kamarádka a fotografická škola to rozhodně nebyla :-). I když je nutno říct, že fotografie mě bavila odjakživa. Úplně zřetelně vidím, jako by to bylo dnes, co jsem se zájmem sledovala dědečka při práci v zatemněné koupelně, jak namáčí papíry do různých nádob a následně je věší na prádelní šňůru nad vanou. Bylo fascinující sledovat, jak se zavěšený kus papíru mění v něco úchvatného. Jak z ničeho vzniká něco - hotová fotografie. Už jako dítě jsem si ráda prohlížela alba a fotky a to se promítlo i do dospělosti. Když se mi narodil syn, začala jsem fotit snad úplně všechno. Jak papá polívku, jak papá zmrzlinu, jak si hraje, jak se koupe...no však víte :-). Alba se začala plnit jedno za druhým a já na sebe a své fotky měla větší a větší nároky. Někdy v pěti letech se syn rozhodl, že bude fotbalista a bylo vymalováno. Určitě máte vlastní zkušenost, jak těžké je vyfotit dítě, když v jedné vteřině je tam a ve druhé už na druhé straně polokoule. A tak jsem po pár pokusech zachytit ho ve hvězdné póze, kdy střílí rozhodující gól a je jasné, že si ho všimnou minimálně v Barceloně, přišla na to, že takhle to dál nepůjde. Fotka, kterou budu k obdivu vnucovat rodině, přátelům, známým a paní za kasou v potravinách, musí mít nějakou formu. Nakoupila jsem všemožné knihy věnující se fotografii, studovala různé odborné články, rady a tipy na internetu a učila se. Řeknu Vám, byl to oříšek. Kolikrát mi přišlo, že autor píše cizí řečí a naschvál používá termíny, o kterých jsem v životě neslyšela. Byla to dlouhá cesta a stále je. Člověk se pořád učí. Zvlášť ve fotografii je velký prostor k dalšímu a dalšímu vývoji a to mě na tom tolik baví. Nejsem člověk, který si řekne: "Fajn, tak teď jsem se to naučila, pohoda, můžu vydechnout." Pak přestanete odvádět maximum a tohle já nechci. Mým přáním je, abychom společně tvořili vzpomínky, zaznamenávali krásné chvíle na snímcích, ke kterým se budete vždy rádi vracet. Fotografie je kouzelná, dokáže zastavit čas :-). Já jsem fotografii naprosto propadla a ta teď tvoří nedílnou část mého života, bez které už si svůj svět nedokážu představit. A proto budu ráda, když se spolu budeme potkávat zde na mém blogu...anebo rovnou u příležitosti focení :-).
